České veřejné finance jsou dlouhodobě neudržitelné. To se samozřejmě velmi zásadně dotýká také schopnosti státu vyplácet starobní důchody. Důchodový systém totiž není na stárnutí české populace připraven. V rozhovoru pro portál e15.cz to říká šéfka Národní rozpočtové rady Eva Zamrazilová (přečíst si jej můžete zde).
Podle její prognózy přijde během dvou dalších hospodářských cyklů, tedy zhruba za dvanáct až čtrnáct let, demografický náraz spojený se stárnutím populace a odchodem silných ročníků ze sedmdesátých let do starobních důchodů. Česko zatím tuto záležitost bohužel neřeší a čas se pochopitelně krátí.

Generace narozené v osmdesátých a devadesátých letech tak čeká – pokud nebude penzijní systém reformován – propad osobních financí v podobě vysokých odvodů či daní a velmi malých důchodů. Aktuálně jsme v situaci, kdy na jednoho starobního důchodce připadají (a na jeho důchod vydělávají) zhruba tři ekonomicky aktivní lidé. Jenže v roce 2037 to už budou jenom dva. Poté velmi pravděpodobně přijde navýšení daní, což bude pro stát jedna z mála možností, jak zachovat penzijní systém udržitelný.

Postupně může dojít i k tomu, že se bude snižovat takzvaný náhradový poměr mezi průměrným důchodem a průměrnou čistou mzdou. V současné době je náhradový poměr na úrovni zhruba padesáti procent. To znamená, že člověk, který nastoupí do penze, spadne na polovinu svých dosavadních příjmů. Tento stav je v ČR sice akceptovatelný, nicméně už se nacházíme na hranici, kterou si s ohledem na udržení životní úrovně penzistů nemůžeme dovolit snižovat.

Stále větší důraz proto bude kladen na individuální soukromé spoření na penzi. V situaci, kdy se o důstojný příjem ve stáří nebude schopen postarat stát, budou lidé navyšovat své nízké důchody penězi naspořenými a zhodnocenými v penzijku, ať už v penzijním připojištění, nebo v doplňkovém penzijním spoření.